Tři dny v Konstantinových Lázních

Školní výlet do Konstantinových Lázní (kemp La Roca) očima pěti různých skupin účastníků. Přestože každá parta prožívala momenty po svém – od hodnocení vůně či nevůně chatek až po strategické taje ubytovacího pořádku – v jednom se všichni shodují: byl to intenzivní, náročný a mimořádně vydařený čas plný sportu, humoru a zážitků.

Den první: Cesta, kemp a taktické ubytování

Vše odstartovalo v pondělí 1. června na vlakovém nádraží v Rokycanech v 8:15. Jak trefně poznamenala jedna ze skupin, „to by nebyly České dráhy, kdybychom neměli zpoždění 20 minut“. Následoval přestup v Plzni a pak už přímý směr Konstantinovy Lázně. První fyzickou zkouškou byly těžké batohy, ze kterých mnohé pořádně bolela záda. Po příchodu do kempu La Roca nastalo klíčové rozdělování chatek, které vzbudilo vlnu emocí:

Strategický tah: Paní učitelka chtěla mít ty nejzlobivější žáky pod přímým dohledem. Netušila však, že jim tím nevědomky přidělila ty nejlepší chatky, zatímco ti hodnější vyhasli v horším ubytování. První dojmy z chatek: Názory se lišily – od neutrálního „hezké i horší“ až po drsnou upřímnost jedné ze skupin, které chatky po otevření „totálně smrděly“. U horních sprch navíc potrápila tekoucí studená voda.

Odpoledne proběhla úvodní procházka po městě, nákupy v místním Coopu a rozdělení do týmů paní učitelkou Kučerovou. Proběhly první týmové hry (jedna skupina s humorem dodává, že všechny prohrála, ale „život jde dál“). Večer kluci dotáhli dřevo, holky připravily uhelné aktivity a u táboráku se opékaly buřty. Domů si všichni odnášeli trička s vůní kouře, jako by sami hořeli.

Den druhý: Kilometry v nohách, lom a beachvolejbalová bitva

Úterý začalo snídaní s mírnou modifikací (slíbené müsli k jogurtu nahradily cereálie, případně klasická šunka a sýr) a ranním čajem. Poté všichni vyrazili na hlavní hřeb programu – celodenní pochod na zříceninu hradu Gutštejn.

Podle různých měření vedla trasa přes kopce dolů i nahoru, lesem i loukou, a měřila úctyhodných 16 až 17 kilometrů. Počasí dalo všem zabrat („málem jsme se upekli“), nohy bolely a objevilo se i pár klíšťat. Majda si pro usnadnění cesty našla věrného společníka – klacek, se kterým prochodila celý den.

Záchranné body na trase:

Koupání v lomu: Skvělý relax, osvěžení a smytí celodenního prachu a horka. Návštěva u Vietnamce: Klíčová zastávka na zpáteční cestě, kde žáci vykoupili „všechno možné“ a doplnili zásoby energie. Po návratu do kempu a boloňských špagetách k večeři následoval sportovní večer. Hral se fotbal, frisbee a hlavně masivní zápas v beachvolejbale. Do hry se s plným nasazením zapojili učitelé (s výjimkou paní učitelky Cejzlarové). Večerní hygienu ve sprchách navíc zpestřila humorná mezinárodní vložka, když si jedna zahraniční babička spletla dveře a vtrhla do chlapeckých sprch. Druhý večer u ohně, který pomáhali rozdělat učitelé, se nesl ve znamení tance a společného zpěvu.

Den třetí: Hodnocení a cesta domů

Středa už byla ve znamení balení, úklidu chatek, ranních koblih a sepisování těchto skupinových postřehů u ohniště před odjezdem vlaku zpět do Rokycan. I přes mírný odpor k povinnému psaní reportů všichni hodnotí výlet jako skvělou akci.

Hvězdná porota: Hodnocení pedagogů a doprovodu

Pedagogický doprovod sklidil u všech pěti skupin velkou pochvalu. Atmosféra byla uvolněná a panovala oboustranná pohoda.

Zpětná vazba od skupin

p. uč. Kučerová - Organizovala týmové hry, aktivně se zapojila do volejbalu i večerní zábavy u ohně. Podle žáků „mega v pohodě“, „nejlepší“ a byla s ní velká sranda.

p. uč. Cejzlarová - Ačkoliv se jako jediná nezapojila do večerního volejbalu, žáci ji hodnotili velmi pozitivně. Byla „v pohodě“, „best“ a nekazila žádnou legraci.

Fanda - Okamžitě zapadl a stal se hrdinou výletu. Pomáhal s ohněm, hrál volejbal a vysloužil si tituly jako „frajer“, „boží“ a „best“.

Osobní pocity z výletu (Anketa z týmu 2)

Marek: kvalita / Učitelé: dobrý

Mucek: not bad not good / Učitelé: pohoda

Eliška: Good / Učitelé: nejlepší

Majda: výborný, líbilo se mi to! / Učitelé: výborný

Terka: bylo to mega rakeťácký! / Učitelé: Fandu znám, takže boží a učitelky best!

Závěrečný verdikt

I přes vyčerpávajících 17 kilometrů v nohách, počáteční zpoždění vlaku a drobné logistické nedostatky v kempu (studená voda, svérázné aroma chatek) se výlet vydařil na jedničku. Skupiny se shodují, že by si klidně daly ještě jeden podobný výlet. Spojení sportu, přírody, koupání a skvělého přístupu učitelů udělalo z Konstantinových Lázní perfektní vzpomínku.

Fotogalerie zde